Charlie Hebdo? Dost možná Marxistický, levičácký škvár.

Jen co se vyjádřil pan Matějka o tom, že není Charlie, najednou není Charlie nikdo. Jeho článek probral z hysterie kolem časopisu Charlie Hebdo celou řadu blogerů, kteří se také necítí být Charliem. A nutno podotknout, že každý pro to má své vlastní důvody.

Jsme tedy Charlie Hebdo, nebo nejsme? Na tuto otázku si musí odpověďět každý sám. Každý sám musí zapátrat ve své duši a zjistit, jestli se s Francouzským časopisem Charlie Hebdo ztotožňuje.

Co je vlastně heslo: Já jsem Charlie Hebdo a co se za ním skrývá?

Pokud jím chceme vyjádřit jakousi sounáležitost s obětmi teroristického útoku, pak je asi vše v naprostém pořádku.

Pokud jím chceme upozornit na islámskou imigraci, se kterou nesouhlasíme. Ok, určitě to je postoj, který můžeme zastávat.

Pokud se snažíme upozornit na svobodu slova, tedy na jeden ze základních pilířů na kterých byla EuroAmerická civilizace postavena a že nesouhlasíme s tím, aby naše postoje vyvolávaly takové radikální a fundamentální odezvy, jako tomu bylo minulý týden ve Francii. Nemohu proti tomu cokoliv namítat. Protože to vše úzce souvisí se svobodou.

Pak mohu s klidným svědomím říci, že kousek Charlieho se nachází v každém z nás.

Co když tím ale vyjadřujeme souhlas s tím, jakým způsobem se časopis Charlie Hebdo prezentoval a souhlasíme s jeho postoji a názory? A co když není časopis Charlie Hebdo nic jiného, než obyčejný levičácký, Marxistický škvár?

Pokud by tomu tak skutečně bylo, pořád by jsme "Byli Charlie"? Mohu s klidným svědomím říci, že v takovém případě by ve mně, nebyl ani malinkatý kousíček Charlieho.

Možná si pokládáte otázku, proč by měl být časopis Charlie Hebdo, Marxistickým levičáckým škvárem.

Upřímně ten časopis jsem nikdy nečetl. A to je potřeba vyjasnit si hned na začátku, abych případného čtenáře nemystifikoval a že informace čerpám pouze z Českých, veřejně dostupných informací.

 Šéfredaktor Stéphane Charbonnier známý jako Charb , byl dlouholetý a oddaný komunista. A to nikoliv pouze přesvědčením, ale byl členem komunistické strany ve Francii 

Nezlobte se na mě, ale v tom případě získává celá hysterie kolem : "Já jsem Charlie" naprosto jiný rozměr.

Komouš, který bojuje za svobodu slova?To je jak žid bojujcí za práva národních socialistů, nebo Petr Cvalín hadr... 

Můžeme se tedy domnívat, že svoboda slova v hlavě šéfredaktora Stéphane Charbonnier, byla jen jaký si postoj. Že šlo o nějakou její zvrácenou podobu.

S tím i úzce souvisí činnost, která byla pro časopis charakteristická. Neustálé zesměšňování náboženských směrů a hodnot. Nikoliv jen Islámských, ale i Křesťanských kdy časopis npř: vydával karikaturu panny Marie rodící čuně.

Ok. Naprosto beru a nezpochybňuji, že na něco takového má a MUSÍ MÍT onen časopis nepopiratelné právo. Ale co když bylo cílem onoho časopisu, ničit náboženství. Zesměšňovat náboženské hodnoty a symboly.  To jde přeci ruku v ruce s komunistickým ideálem a myšlenkami. Komouši nenáviděli náboženství. 

Co když bylo cílem časopisu, přibližovat Francii směrem do spárů, krvelačných růdých zrůd?

Konec konců i náklad, kterým onen časopis disponoval cca 30 000 ks. Dokazuje, že nebyl nijak populární.

Zkrátka a dobře:" Mohu souhlasit s právem onoho časopisu na to, svobodně si vydávat co chce. V žádném připadě však nemusím souhlasit s tím co vydává, jaké myšlenky prezentuje a jaké poselství nám sděluje".

Nemusím souhlasit s tím co říkáte, přesto budu bojovat do posledního dechu, za vaše právo to říkat. (Voltaire)

Tak nevím jsme Charlie, nebo nejsme ? 

Každý zapátrejme u sebe.. 

15.1.2015- Oprava: Šéfredaktor Stéphane Carbonier nebyl členem komunistické strany, byl "pouze" jejím příznivcem a podporovatelem.