Byl jsem poměrně překvapen, jakou reakci vyvolal mnou publikovaný článek na blogu : "Fašisté útočí, média mlčí" Přesto přezevšechno nebo spíše možná díky tomu ve mně převládá pocit, že řada lidí nepodchytila podstatu toho, co jsem se snažil sdělit. Musím zároveň přiznat, že chyba byla i na mé straně, kdy jsem nedokázal své postoje dostatečně vysvětlit a v článku obhájit. Což se už nedá říci o diskuzi, kde jsem se opravdu činil.
Reakce lidí na můj článek ve mně vzbuzuje pocit, že text pochopili, jako jakýsi útok na naše média.
Nezabývali se podstatou problému, kterou jsem se snažil sdělit a tím bylo, že na východě Ukrajiny jsou vražděni civilní a etničtí Ukrajinci, kteří volají po federalizaci jižních a východních regionů.
S ohledem na jejich chápání textu, resp. moje chápání jejich reakcí, cítím jako svou povinnost objasnit moje postoje, týkající se našich nezávislých médií, především pak našeho mediálního meinstreemu.
Média nejsou a nemohou být objektivní:
Rozhodně nesouhlasím s názory některých, kteří mě v diskuzi označují jako blogery: pana Šustka či Cvalína apod.
Závěry, ke kterým docházím já, mohou povrchnímu čtenáři vzdáleně připomínat názory těchto blogerů, nicméně podstatné je, jakým způsobem k závěru dojdete a jakým způsobem se k závěrům postavíte a tady jsou ty rozdíly vidět v daleko vyšším kontrastu.
Nesouhlasím s názory komunisty Clavína, který vidí Americký Imperialismus téměř za vším, stejně jako nesouhlasím s jeho naivní představou, že média mají být nezávislá a objektivní.
Vždy je třeba tyto pojmy jasným a nezaměnitelným způsobem definovat. Nezávislá na kom a objektivní vůči čemu či komu?
Zatímco by média, dle mého názoru, měla být skutečně nezávislá a to nezávislá na státním aparátu, pak o objektivitě si žádné iluze nedělám a neobjektivitu médií, narozdíl od soudruha Cvalína vítám.
Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že média nemohou být již ze samotného principu objektivní, protože žurnalisté jsou také lidé. Jsou to také lidé, na které působí vnější vlivy, které určitým způsobem transformují jejich myšlení. Tedy způsob, jakým přistupují k jednotlivým tématům a jakým způsobem jednotlivá témata prezentují, je čistě subjektivní.
Takže zatímco pan Clavín mluví o tom že média mají být nezávislá a objektivní, neříká nic jiného než : Média mají být nezávislá v tom, že jim je umožněno prezentovat informace z předem schválených zdrojů. Při jeho tezi, že média mají informovat objektivně, je třeba položit si sám sobě otázku : "Kdo bude rozhodovat o tom, co je nebo není objektivní"?! Nějaká státní plánovací komise? Speciálně zřízené ministerstvo propagandy? Kdepak pane Clavíne, toho jsme si již dostatečně užili před rokem 89 a já doufám, že jsme se z dějin dokázali dostatečně poučit.
Se závěry pana Clavína, že naše média nejsou objektivní, tedy do značné míry souhlasím a zároveň dodávám: "Chvála bohu".
A přeci nejsou naše média tak úplně nezávislá na státním aparátu ani dnes. Mluvím převážně o České televizi, kterou si stát v duchu socialismu uchovává i nadále pod svým vlivem a co hůř - na chod televize si vynucuje platbu v podobě koncesionářských poplatků.
Někoho by zároveň mohl napadnout příklad v podobě pana Babiše v roli minstra financí a jeho přímé napojení na vydavatelství: Mafra/Idnes. Na propojení ministra financí s vydavatelstvím MAFRA/IDNES se budu na svém blogu v budoucnu věnovat podrobněji a proto nechám toto téma otevřené a stranou.
Kde tedy vidím skutečný problém?
Problém spíše vidím v nedostatku názorové plurality, která v našem mediálním meinstreemu panuje.
Většina témat a to zejména zásadních témat, týkajících se zahraniční politiky, je hodnocena v obdobném duchu. Tím pádem se dostáváme do situace, kdy zůstává spousta otázek nezodpovězena. Spousta otázek, které člověka při jednostranném náhledu na věc přirozeně napadají.
Ale jaký je důvod toho, že naše média informují tak jednostranným způsobem?
Napadá mě hned několik možností od:
Mediální trh se přizpůsobil a v populaci není přirozená poptávka po názorové pluralitě a po souboji myšlenek. ( Což nepředpokládám za příliš pravděpodobné. A asi je třeba před tímto stavem důsledně varovat. Protože tam, kde není na výběr, ztrácí se svoboda. Vždy je třeba vybírat z několika variant.)
V tomto případě by byla média nucena publikovat jednostranný náhled na věc a paradoxně by se chovala tržním způsobem.
Nebo: Může být hlavní problém v ČTK, či Reuters od kterých média přijímají informace a dál je hnětou k obrazu svému. Na stránkách ČTK je uvedeno, že není placena z koncesionářských poplatků ani ze státních fondů. Asi by stálo za to, celý systém důkladně prozkoumat, zmapovat a rozkrýt.
Tedy: Problém nastává až při státním zásahu do svobody médií a takový zásah je scela nepřípustný, paradoxně ale může nastat situace jako u nás, kdy se segreguje názorová pluralita a vznikají meinstreemová a okrajová média.
Přesto přezevšechno však buďme rádi, že nase média jsou neobjektivní! Je to jediná možnost, jak si uchovat alejspoň zbytek svobody.
Přečtěte si i mé další články:
"Fašisté" útočí, média mlčí
Kyjevská okupace Krymského lidu aneb nazývejme věci pravým jménem
